Arakain, Hunter, Second end 30.3.2006 Brno, Favál (Metal Swamp)

Brno Favál 2006Po poměrně dlouhém čase zavítala do Brna stálice české metalové scény – pražská skupina Arakain. Jednalo se o jednu ze zastávek turné na podporu nové (mimochodem vynikající!) desky nesoucí název Labyrint. Doprovázeli je polští Hunter a hodonínští Second End.

Do Faválu jsme dorazili na čas – tedy na 20h. Klub byl již slušně zaplněn a ještě se hrnula spousta dalších. Což předznamenávalo skvělou atmosféru.. Přibližně o půl deváté se na pódiu objevili první předskokani – výše zmínění Second End. No .. nechtěl bych kluky urážet, ale hrát před Hunter a hlavně u nás notoricky známým Arakainem, vyžaduje určitou kvalitu. Second End nepředvedli zhola nic, co by mě alespoň trochu zaujalo. Jejich klišovitý big beat neměl ani nápad, ani šťávu, ani nic. Znám X zábavovek, které hrají s větší invencí. Jednoduše je pro mě těžké pochopit toho, kdo nominuje takto nevýrazný spolek na turné s legendou.

Úplně z jiného soudku bylo ovšem (a naštěstí) vystoupení polských metalistů Hunter. Po pravdě jsem na ně byl zvědavý a spíše s despektem čekal na jejich muziku. Hned od začátku rozptýlili mé obavy z nějaké nudy. Neotřelý, hutný, rytmický metal byl kořeněn houslovými party, což houstnoucí publikum také náležitě ocenilo. Mé nadšení vzrostlo poté, co jsem na postu basáka uviděl Shamba, bývalého člena mých oblíbenců Vader. Hunteru bylo najednou plné pódium a všichni se skvěle bavili. Vše vyvrcholilo, když jako poslední kousek před přídavkem zařadili nezapomenutelný cover Enter Sandman hádejte od koho.. :). S těmi houslemi to bylo opravdu pošušňáníčko! Prostě ideální na zahřátí před headlinerem.

A to už proběhla přestavba bicích, na pódiu se kromě nádherné Doxovy dvoukopákové sestavy objevila i velká Áčka a bylo jasné, že žádné dlouhé čekání nebude. A ani nebylo. Arakain napochodoval záhy a bez dlouhých okolků do nás pustili otvírák v podobě první, našlapané skladby Labyrintu – Vir. Během Viru se zvukaři podařilo ustálit zvuk (Arakain hrál o poznání hlasitěji než předchozí Hunter), a ten byl pak po celou dobu koncertu velmi dobrý. Set byl přibližně rovnoměrně poskládán ze skladeb aktuálního alba, ze songů tzv. kolářovského období, „moderní“ doby s Brichtou a ze starých vynikajících věcí. Řekl bych, že si každý , kdo Favál navštívil, musel přijít na své. Navíc je doopravdy strašně moc cítit mladá krev v Arakainu.

Vynikající Lukáš Doksanský za bicí aparaturou dokázal, jak s přehledem ovládá svůj hudební nástroj nejen při sóle, které přibližně v půlce dvouhodinového vystoupení vystřihl, ale hlavně v jednotlivých peckách, kdy bravurně zvládnul nelehké Žežulkovy party. Navíc byla v některých skladbách cítit vlastní invence, která rozhodně songy oživila. Druhým „mlaďochem“ v řadách Arakainu je Jan Toužimský, který zaujal nelehkou pozici frontmana po Petru Kolářovi, jež se věnuje popu. Bez nějakého pochlebování lze říci, že do skupiny zapadl a to nejen energickým projevem, ale i hlasem, kterým je schopný vládnout jak v Brichtových, tak i Kolářových zpěvových liniích. Doopravdy dává svému hrdlu vyniknout v nových válech, které si ušil na míru.

Zbytek kapely snad ani zmiňovat nemusím, protože kytarostroj Mach – Urban tvrzený bassmanem Kubem snad ani špatně zahrát nemůže. Dohromady to tedy dalo něco, čemu se dá říci skvělý zážitek z koncertu. A můžu to klidně posoudit, protože na Arakain chodím přes půl mého života:). Koncert šlapal jak po drátku, lidi se bavili skvěle a sálem zněly songy jako Gilotina, Zapomeň, Kolonie termitů, Rám křivejch zrcadel, z novějších Zpátky jít (kterou bych asi jako jedinou oželel), Tah jezdcem (tu bych teda neoželel!), Aut, DNA, Jesus Bussines, hitovka Černý koně a z nejnovějších pak již zmíněný Vir, Démon, či naprostá bomba v podobě vypalovačky Vinen.

A aby toho nebylo málo, chystal se zdrcující závěr.. Kromě klasik nejklasičtějších – Proč a Apage Satanas, bez kterých si snad ani koncert Arakainu neumíme představit, zazněla málem zapomenutá megapecka Strážci času! Metalisti nasbírali poslední zbytky energie, které ještě v tělech unavených skotačením na dvouhodinovou produkci zbyly a znovu se roztočily mařeny na všech stranách. Přiznám se, že kdybych nějakou mařenu měl, točil bych taky, takto jsem jen chaoticky vrtěl kšiltem a bolí mě za krkem ještě teď! No a aby toho stále ještě nebylo dost, chlapi se byli ochotní i po závěrečném klanění a rozloučení vrátit a přidat ještě něco. Tomu už ale zabránil superrychlý zvukař, který stačil všechno odpojit.

Co dodat? Nic. Z výše napsaného je snad všechno jasné. Já mnohu jen doporučit, abyste se zašli na Arakain podívat. Pochopíte, že i po více jak 20ti letech metalizmu dokáže někdo hrát naprosto skvěle a ještě k tomu s chutí a nasazením. Může zaznít milión zapšklých hlasů proti, může plakat x nostalgických vzpomínačů na léta minulá, nic z toho však nezmění fakt, že ten trůn, který Arakain obsadil, v nejbližší době jistě změnu nezažije.

Vader, 01.04.06
zdroj: Metal Swamp